Vydej se s námi do knižního vesmíru!Jen se pevně drž a nasaj nosem vůni knih a čokoládové tříště!!!A podívej se co tady pro Tebe(jako každého knihomola xD) máme! :) :33
Rádi Tě uvítáme!!! -,Evča,Jess a Abby

Kapitola 2

2. července 2014 v 21:45 | Ája |  Nezpoutaná-Untamed
Kapitola 2
Po úklidu jídelny a zkontrolování pokojů jsem si dala večeři a šla se projít na pláž, kde jsem potkala mého dobrého kamaráda.
"Ahoj, Vincente." Jmenoval se Vincenzo, ale ráda ho tím škádlím. "Jsem Vincezno! Už mi takhle sakra neříkej!" Byl naštvaný, ale vím, že by mi neublížil. Tím pádem je pro mě výhoda, že se obejdu bez úrazu. "Promiň, Vincente." Začala jsem se chichotat.
Rychle ke mně přiběhl a vzal před rameno a utíkal se mnou k vodě, do které mě hodil. A to jsem si říkala, že mi neublíží. Ale docela si to zasloužím. Celá mokrá. Nejhorší je, že mám bílé triko a jsem bez podprsenky.
Vylezla jsem z vody a zakryla si prsa. "Ty šmejde!" Vykřikla jsem na něj a zároveň se smála. "Zasloužíš si to." Smál se mi. Div, že se ještě udržel na nohou. Cákla jsem mu nohou vodu na trenky. "Ty ses pochcal!" A začala se smát ještě víc, než on. Jemu to začínalo být čím dál vtipnější a vtipnější. Ani se mu nedivím. Kdyby se viděl z mého pohledu. Asi by byl mrtvý smíchem. Najednou jsme se přestali smát. Slyšeli jsme výt vlky. Vždyť ani není noc a už vyjí. A vůbec, že by zrovna tady byli vlci?! V tom se něco zahýbalo v křoví. Čekala jsem co, nebo kdo vyleze. Třeba to je jen ptáček. Musím se přestat dívat po nocích na ty horory. Asi jsem se mýlila. Z křoví byli vidět ještě zářící černé oči. Jak můžou zářit černé oči?! Začínala jsem se opravdu bát. Co to může být?! Zvíře? Nebo si z nás jen někdo dělá srandu? Vincenzo sebral odvahu a přiblížil se ke keři. Vrčelo to jako pes, nebo spíše vlk. Bála jsem se, že se Vincentovi něco stane. Šla jsem za ním a chytla ho za zápěstí. Ne abych ho zastavila, jen abych ho ve správný čas odtáhla pryč. Chtěla jsem vědět co to je. Je to poprvé, co tu jsou vlci. Už se pomalinku zatáhlo sluníčko. Taky neobvyklé. Většinou tu na obloze ani mráček není dost veliký, aby zakryl slunce. Zvedl se i vítr. To už opravdu přestává být zábava. Jakmile Vincenzo odkryl keř, vyběhl z něj vlk. Rychle jsem odtáhla Vincenza dál. Vlk si mě prohlížel. Moc jsem se nehýbala a měla strach. Navázala jsem oční kontakt. Po chvíli vlk pomalu odcházel. Já i Vincent jsme si oddychli. Vlk běžel za Lagunu rychlostí blesku, za ostatními. "Tak to bude teda noc. Zase neusnu kvůli tomu hroznému vytí! Ten vlk se mi moc nezdá." Pustila jsem Vincenza a otřela si čelo od potu. "Mě taky ne. Jak si Tě prohlížel, měl jsem strach!" Nad tou celou věcí se pousmál. Což jsem na něm vždycky obdivovala.
 


Komentáře

1 storygirls storygirls | 2. července 2014 v 21:54 | Reagovat

Opravdu nádhera !
Máš talent!:-)

2 Pítra Pítra | Web | 2. července 2014 v 22:07 | Reagovat

Vidíš Ájo?!? :D
Já říkala,že to je bomba! :D
Jen tak dál :) :*

3 Ája Ája | Web | 3. července 2014 v 11:36 | Reagovat

Tak teda děkuju xD :)

4 Pítra Pítra | Web | 3. července 2014 v 12:09 | Reagovat

Nmz :3

5 Callia Callia | 5. července 2014 v 9:24 | Reagovat

Dostal mě věta: Jak můžou zářit černé oči? :DD Taky jsem se nad tím zamyslela. :D Jinak se mi kapitola opravdu líbila. :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama