Vydej se s námi do knižního vesmíru!Jen se pevně drž a nasaj nosem vůni knih a čokoládové tříště!!!A podívej se co tady pro Tebe(jako každého knihomola xD) máme! :) :33
Rádi Tě uvítáme!!! -,Evča,Jess a Abby

The mysterious savior 10

10. července 2014 v 12:44 | Jess |  The mysterious savior
Ahoj!
Tak po dlouhé době je tu další kapitola The mysterious savior.
Kapitola je nejdelší ze všech(myslím) xD
Tak pěkné počtení. :)

The mysterious savior-desátá kapitola
Ze spánku mě vytrhl výkřik,který se ozval z mého hrdla. Prudce jsem se posadila na posteli a snažila se nadechnout. Za chvíli mé plíce zaplavil znovu kyslík. Každičkou noc co jsem tu strávila se mi pořád opakují dokola noční můry. Mučí mě to. Chci zapomenout na to, že jsem dávno mohla být upírem a nebo mrtvá. Otřela jsem si pot z čela. Byla to jen noční můra nic víc opakovala jsem si pořád dokola. A i když se to pořád opakovalo jako každou noc, tahle noční můra se ode všech lišila. Bylo v ní něco víc. Stála jsem ve stínu ukrytá v nějakém koutě a naslouchala rozhovoru nějakých mužů. Bavili se o mě. A pak jsem zahlédla Sama jak leží na zemi v kaluži krve. Nehýbe se. Nedýchá.

Ležela jsem rozvalená na posteli a přemýšlela o všem co se za ten týden co mě tu drží událo. Sam se mi snažil vyhýbat. Proč? To nevím.
Náhlé zaklepání mě vytrhlo z myšlenek.
,,Dále"houkla jsem na toho, kdo stál za dveřmi. Ve dveřích se objevil on. Sam.
,,Co potřebuješ?"zeptala jsem se ho bez jakéhokoliv zájmu. Byla jsem na něj trochu naštvaná, že se ani jednou od toho polibku neobjevil.
,,Liv"řekl a zatvářil se přitom jako, kdyby měl jít na popravu. Nedočkavě jsem povytáhla jedno obočí.
,,Ano?"zeptala jsem se ho už trochu přívětivjejším hlasem.
,,Musím ti říct něco hodně důležitýho".
,,Poslouchám"odvětila jsem.
,,Já...nevím jak to říct..prostě.."tiše zaklel.
,,Co je Same? Řekneš mi to nebo tady budešt stát dalších pět minut?zeptala jsem se ho provokativním tonem.
Samův obličej zvážněl. Přešel k mé posteli a sednul si na její kraj. Hlavu si položil do dlaní.Už jsem chápala, že to má něco společného se mnou. Něco se děje a on se to bojí říct. Ale co?
,,Liv je mi to líto, ale..."zavrtěl hlavou.
,,Ale?"
,,Ale musíš se stát součástí naší smečky."
Nevěřícně jsem na něj vykulila oči. Začala jsem vrtět hlavou. To ne Liv. To nesmíš připustit křičel na mě hlas v mé hlavě.
,,Ne,ne to ne. To nedovolím!"vyštěkla jsem.
,,Liv musíš to pochopit.Prosím.Nemáš jinou možnost."vyskočila jsem z postele a začala kopat do všeho co bylo kolem mě. Sam mě pozoroval spod přivřených víček. Bylo mu to líto. Viděla jsem to na něm. Ale stejně mi nepomůže. Nemůže ani, kdyby chtěl.
Začala se mě zmocn'ovat taková bezmoc a vztek až se mi chtělo brečet. Srdce se mi prudce stahovalo. Hlasy v mojí hlavě se mi smály. Co mám dělat? Nevím!
,,Ne"vykřikla jsem a dala se do obrovského pláče. Horké pramínky slz mi stékaly po tváři. Proč se tohle muselo stát? Co máma a táta? Bojí se o mě? Zahájili pátrání? A co Peter, Richard a Kimi? Už je nikdy neuvidím?
,,Ššššš"začal mě utěšovat Sam, vstal z postele, přešel ke mě a pevně mě objal. To bylo to co jsem ted' nejvíc potřebovala. Objetí. Jeho tělo mě tak hřálo. Připadala jsem si jakoby Sam mohl vyřešit všechny mé problémy. Jen tak je smazat ze života. Ale to se nikdy nestane.
Do vlasů mi šeptal uklidn'ující slova. Hladil mě po vlasech a utěšoval.
,,Není to tak zlé jak se zdá být Liv"začal mě přesvědčovat.
,,Tvůj sluch se ti zlepší a budeš slyšet tak jako nikdy před tím. Kdyby si stála na jedné půlce fotbalového hřiště a já na té druhé slyšela bys mě co ti říkám."vzal můj obličej do dlaní.
,,Budeš rychlejší, silnější, vnímavější, ostražitější, když se zraníš okamžitě se ti to zahojí."
,,Same"řekla jsem poněkud chraplavě.
,,Ano?"zhluboka se mi zadíval do očí.
,,Mám snad jinou možnost?"vysmekla jsem se mu z náruče a odkráčela k oknu.
,,Ne Liv,nemáš"odvětil.
,,Uděláš to ted'?"otočila jsem se na něj.
,,Budu muset"pomalu přešel ke mě a pokusil se na mě usmát.
,,Bude to bolet?"zeptala jsem se ho. Ne proto, že jsem to chtěla vědět, ale aby mi dal ještě chvilku na poslední chvilky mého lidského života.
,,Jen na okamžik, pak to ani neucítíš".
Přikývla jsem.
Už se přibližoval k mému hrdlu. Nechtěla jsem to udělat, ale musela jsem. Popadla jsem jednu rozlámanou židli, utrhla jí jednu nohu a kousek dřeva jsem Samovi zabodla přímo do břicha.
Byl tak v šoku, že nedokázal nic říct. Se slzami v očích jsem se od něj odvrátila. Třesoucíma rukama jsem otevřela okno dokořán a vyhoupla se na parapet. Naposledy jsem pohlédla na Sama. Tvář měl zkřivenou bolestí a z rány mu stékala krev. Nechtěla jsem ho tam nechat! Ještě jednou jsem seskočila z parapetu do pokoje. Přešla jsem k Samovi, naklonila se k jeho uchu.
,,Miluju tě"po té větě jsem se znovu vyhoupla na parapet a skočila.
Padala jsem a padala. Připadalo mi to jako celá věčnost. A pak jsem konečně dopadla. Pokoj jsem neměla tak vysoko a tak jsem vyvázla jen se škrábanci.
S bolestí v srdci jsem se dala do běhu.

Tak co na to říkáte? :)

Jess..
 


Anketa

Líbí se ti u nás?

Ano 88.9% (56)
Ne. 7.9% (5)
Nevím. 1.6% (1)
Nemám názor. 1.6% (1)

Komentáře

1 Marťa Marťa | 10. července 2014 v 12:50 | Reagovat

Úžasný! :)Máš nadání! ;)

2 Jess Jess | Web | 10. července 2014 v 13:19 | Reagovat

[1]: Děkuji moc Martinko. :) :3

3 kateřina kateřina | 10. července 2014 v 14:55 | Reagovat

povedlo se ti to

4 Jess Jess | 10. července 2014 v 14:58 | Reagovat

[3]: Děkuju Katko. :)

5 Eliza Eliza | Web | 14. července 2014 v 20:40 | Reagovat

Hele, na tomhle se mi nejvíc líbí, že prostě ona upírem být nechce. Chtě nechtě jsem si musela vzpomenout na Bellu ze Stmívání, co chce být upíííír. Tohle mi připadalo daleko realističtější, vždyť jasně, každý by chtěl být nesmrtelný, řekla bych, ale pokud se musí stát upírem tak to trochu ztrácí jakoukoliv krásu než kdyby si to sama vybrala. Supr kapča ;)

6 Jess Jess | Web | 14. července 2014 v 21:17 | Reagovat

[5]: No ona nechce být upírem ani vlkodlakem. Ale situace ve, které je jí to pěkně ztěžuje.
Jinak děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama